TEXTY
| IKAROS | DEJ SI ŘÍCT | SEDMNÁCT |
| BARIÉRY | LÁSKY PŘIJDOU | POPRVÉ |
| PROROCK | UŽ JE KONEC | PRVNÍ A POSLEDNÍ |
| ŽANETA | SPÁLENÝ MOSTY | JINÝ SVĚT |
IKAROS
František Machara
K oblakům stoupá, snad chtěl by říct
ty duše hloupá, já umím víc
přiznám si rázem, že chtěl bych rád
z té výšky na zem se podívat
jen shora křídly mi zamává, je to marná touha tvá
Ze staré báje se dozvídám
ta touha zlá je, vám povídám
Ikaros létat se naučil
a mnoho lidí tím poučil
k oblakům vzlétnul jak dlouho snil však životem to zaplatil
Tenhle věčný sen jak zdá se,
ještě dlouho zdáti má se nám
lehce mávnout perutí a rozletět
se k modrým dálavám, ó je
Pták po čem touží, já chtěl bych znát
možná se souží, chtěl by se smát
jak malé dítě, zpívat si, hrát
snad naučí tě to jedenkrát
já potom vzlétnu, poletím sám, lehce až vzhůru ke hvězdám.
DEJ SI ŘÍCT
Oldřich Sigmund
Dej si říct to se stává dej si říct
nejsi první a poslední
nechtěj víc než se dává někdy míň
dělá víc než to největší
neznáš smích a nevíš co máš znát
byl by hřích se smutným věcem smát
Dej si říct zaostáváš dej si říct
vždyť se pokaždé rozbrečíš
musím říct že jsi hloupá to co znáš
na to žádný ti neskočí
neznáš smích a nevíš co máš znát
byl by hřích se smutným věcem smát
Než s tebou tak to raděj budu sám sám sám
co s tebou já už dávno jinou mám
Dej si říct to se stává dej si říct
slzy vůbec nic nespraví
tak se měj a buď zdráva možná čas
všechny maléry napraví
poznáš smích a poznáš co máš znát
byl by hřích se smutným věcem smát
Dej si říct to se stává dej si říct
nejsi první a poslední
nechtěj víc než se dává někdy míň
dělá víc než to největší
neznáš smích a nevíš co máš znát
byl by hřích se smutným věcem smát
SEDMNÁCT
František Daniel
V životě jenom jednou je ti sedmnáct
ty roky nemůže ti nikdo z nás ukrást
chtěj mít všechno co by sis jen přál
aby ses pak celý život smál
Toto je věk modrých džínsů, prvních lásek tvých
ten věk na prahu světa dospělých
proto nesnaž se tak tvrdohlavě překročit ten práh
pak bys už jen dumal o svých hrách
Považuj si posledního ze sedmnácti jar
vždyť takových jar v životě je pár
važ si polibku od hezké dívky s kterou rande máš
a svých představ s nimiž usínáš
BARIÉRY
Jiří Pánek
U okna marně sedím, tvou píseň přehrávám
jen do tmy smutně hledím, a přemýšlím proč jsem tak sám
Co se to s námi stalo, proč nad tím přemýšlím
proč z krásného tak málo, musel jsem dostat poslední
Bariéry pohledů, lidí kteří s námi někam jdou
bariéry zklamání, říkáš chci a nemůžeš být mou
ty
nemůžeš být mou
U okna marně sedím, poslouchám Moody Blues
jestli chceš zpátky, nevím, a jestli vážně, tak to zkus
Proč když to oba víme, na co myslí druhý z nás
proč je to vždycky jiné, proč bariéry dělí nás
LÁSKY PŘIJDOU
František Machara
Holky jsou stejný dávno je znáš
holky jsou stejný dávno je znáš
když se ptají když se ptají
jestli máš je stále rád a jak často na ně vzpomínáš
Kluci jsou stejní dávno je znáš
kluci jsou stejní dávno je znáš
když se ptají když se ptají
jestli přijdeš dneska večer to co chtějí jestlipak jim dáš
Slova jsou stejná včera dnes a zítra tolikrát
holky se stále ptají kluci lžou mám tě rád mám tě rád
Lásky jsou stejný dávno je znáš
Lásky jsou stejný dávno je znáš
zase přijdou zase přijdou
zase přijdou k tobě zpátky v době kdy to vůbec nečekáš
POPRVÉ
Jiří Pánek
Poprvé tě spatřím a vím už jsi má
poprvé ti pusu dám
poprvé ti patřím a né nejsem sám
poprvé tě blízko mám
Poprvé ti zpívám a vím posloucháš
poprvé tě zajímám
poprvé se dívám a vím ráda máš
poprvé tě objímám
Poprvé mi láska schází
poprvé ji tady mám
poprvé tě doprovázím
poprvé, co nadělám
Poprvé tě hladím a vím nejsem sám
poprvé tě celou mám
poprvé mi vadí že čas je proti nám
poprvé tě postrádám
PROROCK
Oldřich Sigmund
Dávno už omrzel mne tento svět
znát cestu jenom tam a zase zpět
místo květin smog nám krásně voní
každý se den co den za něčím honí
Odpověď na to, jaký je náš svět
shrneme do pár jednoduchých vět
pod tíhou peněz se nám rozum kalí
a jednu větu křičí děti malý
Je to černá planeta, kde radost z žití odkvétá
je to černá planeta, tam děti nemaj si kde hrát
je to černá planeta, kde zlo přes štěstí přetéká
je to černá planeta, kde nikdo nesmí klidně spát
Stihneme prožít málo šťastných chvil
každý jen hledáme svůj šťastný cíl
někde smích hned každý smutek zničí
jinde jen jednu větu děti křičí
UŽ JE KONEC
Jiří Pánek
Tak už zase jednou stromy staré listí tíží
a dlouhé dny šly spát
zase jednou ten den smutný zdá se a smutný jsou dny příští
jak si to jen brát, jak si to jen brát
Šedá mlha do údolí sedá
rána jsou už delší a louka bledá
a smutná jako ta tvář co loučí se zas
s tím co narok přijde a s tím co už navždy odvál čas
Ó už je konec, dávno vlaštovky to ví
ó už je konec, vítr, hvězdy napoví
Nahé stromy kolem cest, zvadlá tráva na mezích
co čeká první sníh
vítr zvedá hejna chomáčků, hraje píseň ve větvích
mizí na polích, mizí na polích
Šedá mlha do údolí sedá
rána jsou už delší a louka bledá
a smutná jako ta tvář co loučí se zas
s tím co narok přijde a s tím co už navždy odvál čas
Ó už je konec, dávno vlaštovky to ví
ó už je konec, vítr, hvězdy napoví
PRVNÍ A POSLEDNÍ
František Machara
Léta běží, zkouším písně psát
o tom co jsem prožil a co měl jsem rád
čas je velký Pán změní mnohý plán
tak to chodí, já vím nač si lhát
Kdybych ztratil všechno co mám, budu jenom hrát
kdybych na světě měl všechno, zas tu budu stát
mít a nemít znám, to už řekl jeden moudrý pán
láska štěstí, vždy je o co stát
První a poslední lásku znám, první a poslední štěstí dám
první a poslední všechno dám,
já se vracím, já se vracím k dětským hrám, už mám, co mám
Rád se vracím k prvním písním svým
ten kdo ztratil to co našel jednou, tomu napovím
hledej nejsi sám, láska štěstí přece není klam
neztratí se, není jako dým
Mám rád slunce jeho světlo, mám rád také stín
radost každého dne svého, mám rád i svůj splín
slunce oheň sníh a mráz, tak se mění denně každý z nás,
plus a minus, první a poslední
ŽANETA
Oldřich Sigmund
Žaneto s něčím se ti přiznám
Žaneto hezčí jméno neznám
Žaneto jsi dnes sama kdo ví
jsi šperkem v podkroví
Žaneto úsměv a tvůj dotek
Žaneto zničí každý smutek
Žaneto tím víc se mi líbíš
když vcházím tak mne políbíš
Tak něžný dotek rtů cítím poprvé
a přestávám vnímat svět kolem sebe
tvý vlasy jsou jak bílý peří holubí
a oči máš jak krásný letní nebe
SPÁLENÝ MOSTY
František Machara
Zase končí jeden krásný román lásko má
a nechápu že konec sám je tak dlouhý
odcházím a neloučím se bývalá
snad někdo jiný vyplní Tvé touhy
Zase končí jeden krásný román lásko má
jen jednou ohlédnu se tam k Vašim dveřím
psáno bylo dál se toulat světem v náhodách
možná nikdy nezmizí to vzácné čemu věřím
Mezi námi jsou mosty spálený to vím to znám
tady mám už mosty lásko spálený to vím to znám
Nevím co mne táhne zase zpátky jít tam k Vám
už není cesta dlážděná jako tenkrát
dál se nechci bránit všem Tvým milým nástrahám
co svádí podívat se tam jen jedenkrát
Zase skončil jeden krásný román krásný sen
a zmizel jako sníh co tál v horkých dlaních
bolí probuzení z lásky žádný happy end
všechny mosty spálený tam k Vám cesta není
JINÝ SVĚT
František Machara
Každý z nás touží vzhůru k výškám
snad sen se jednou vyplní
a lidé poletí ty víš kam k výsluní - báječné
Tam jistě nejsou žádný války
a místa pro všechny je dost
lidé si píšou bez obálky trápení neznají
Ten jiný svět jsou naše touhy
zdá se nám o něm když jdem spát
ptáci tam zpívaj písně dlouhý
a děti neumí se bát
Každý z nás touží vzhůru k výškám
ikdyž nás Země spoutává
jednou se splní co je v knížkách cesta je popsaná
Z okna se dívám je to zvláštní
barvy se ztrácí vadne květ
pro nový život plný vášní jiný svět vyhledám